Všude dobře

28. srpna 2017 v 13:49 | alleswirklichgute |  pro šmejdy
Je čas se podělit o pár německých zážitků.

Překvapuje mě, že moje slabost pro černý humor není tak výrazná jako dřív. Asi proto, že lidi kolem mě jsou sluníčkový a sladší než cukrová vata na matějské. Neříkám, že je to špatně, ale strašně se to na mě přenáší. Pořádně černej vtip jsem neslyšela ani nepamatuju. Myslím, že je to tím venkovem. Lidi tu dýchaj strašně čistej vzduch, takže se pořád usmívají, děkují, prosí a přejí si dobrý den. Milý.

Taky jsou poměrně aktivní. Musím říct, že drtivá většina sportuje a snaží se jíst zdravě, takže podle toho taky vypadají. Žádný sádla, no. Snad se to přenese i na mě.

Abych je jen nevychválila, jsou dost odtažití. Jen tak se s váma bavit nezačnou. Když mě rodina, asi po dvou týdnech tady, vzala na nějaký posh posezení k jejich posh kámošům, bylo to ze začátku fakt divný. Rodiče se bavili s jinýma rodičema, děcka se bavily s jinýma děckama a já stála, koukala, usmívala se a skoro i mávala. Až když se se mnou začla bavit jedna super ženská, ostatní pochopili, že jsem taky člověk jako oni a najednou jsem byla největší atrakce večera.

No a spontánní taky moc nejsou. Na rosenheimským Herbfestu všichni seděli jak pecky a kdybych nezačla tancovat já a moje nová maďarská kámoška, sedí tam jak pecky do teď.

To je asi všechno o jejich povaze. Teď k jiným zážitkům.

Vyrazila jsem spolujízdou do Chorvatska a byla to fakt paráda. Tam s Němcem a jeho přítelkyní z Indie a zpět se Španělským párem, co žije v Mnichově. V Chorvatsku jsem si našla airbnb skoro v cetru města, kam jsem jela. Bylo to levný, pohodlný, spaní na madračkách jak ve squatu ještě v Brně a majitel byl furt na jiné vlně. Asi dobrej matroš. (Opravdu hulil). Po Chorvatsku jsem se vypravila na pár dní do Mnichova. Poprvé jsem šla v Německu na party, zažila dopravní kolaps kvůli nahlášené bombě, viděla Neuschwanstein, pila pivo a jedla preclík a zažila další dopravní kolaps, tentokrát kvůli poruše na trati. Prostě skvělých deset dní mýho života.

Teď už jsem zpět v realitě. Vařím špagety pořád na ten stejnej způsob, dělám, že nevidím, když kluci trochu podvádí při člověče nezlob se, poslouchám startrekovský příběhy furt dokola a neustále opakuju "Kannst du, bitte, deinen Teller aufräumen?!" Taková ta domácí pohoda.

A začínám se socializovat. Mami, už tu mám kámoše!




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama