To, co nikoho nezajímá

25. července 2017 v 9:25 | alleswirklichgute |  pro šmejdy
Můj první příspěvěk na blogu. Super. Abych byla upřímná, nikdy jsem si o sobě nemyslela, že budu mít svůj blog. Vlastně tím pořád celkem pohrdám. Opravdu si nemyslím, že to někoho zajímá a mě samotnou taky nezajímají blogy nikoho jinýho. Takže jestli tohle někdo čte, je buď magor nebo magor. Jiný vysvětlení fakt neexistuje.

Nejsem totiž fitnesska, vegetariánka, veganka, avon lady, anorektička, hipísačka, holka z bohaté rodiny, umělkyně, cestovatelka, youtuberka nebo rádoby youtuberka. Vlastně jsem asi celkem trapná. Každopádně si potřebuju trochu ukrátit čas, protože jsem se dobrovolně !!! rozhodla si vykojit mozek. To je trochu nadnesený, protože nikoho nekojím, ale hlídám dva kluky v reichu (miluju černej humor, takže kdo je citlivka, neměl by tu co pohledávat) a tato "práce" není nijak intelektuálně náročná. Vlastně není nijak náročná. A právě proto potřebuju něco dělat - takže píšu tohle.

Milý magore, jestli si myslíš, že se v prvním příspěvku představím a Ty budeš muset číst ty trapný kecy o mně, jsi na omylu. Věřím, že Tě tato informace potěšila, ale zároveň trochu vyděsila (stejně jako mě), protože to znamená, že toho nemám už moc co říct. Momentálně totiž můj život nebude jedna velká párty (jak doposud byl), ale konečně začnu být zodpovědná, nebudu ponocovat a pít alkohol a rozhodně nebudu vyhledávat známosti na jednu noc. Takže o čem vlastně budu psát, když jsem teď taková nuda? Nevím. Teda, podle jedné nejmenované blogerky (jméno si fakt už nepamatuju) bych si měla vymyslet aspoň 10 článků, což jsem opravdu udělala. No, hádáte správně, že Vám (mělo by tu být "si", protože fakt nevěřím, že to někdo čte, na druhou stranu na světě je hodně divných lidí. Díky za ně) neřeknu název nebo dokonce obsah nějakýho z nich. Upřímně si totiž nemyslím, že u toho psaní dlouho vydržím, takže je to vlastně jedno.

Zrovna jsem dočetla článek o nejlepších blozích v Česku. Článek stál za prd, stejně jako ty blogy který zmiňoval. Můj blog by autor nejspíš zařadil do sekce "žblepty toxické pro veřejnost". Jsem poctěna.


Asi si říkáte, proč jsem se rozhodla k tak riskantnímu kroku a odjela někam do reichu. Všichni víme, že německy se stejně nebudu schopá naučit a životopis mně to taky nevylepší. Jednoduše proto, že jsem magor. Ale důvodů je hned několik, které tento předpoklad potvrzují. Za prvé: nebyla jsem schopná dostudovat výšku, protože jsem neměla dost sebedisciplíny a hlavně jsem nesnášela tak 95 % lidí tam. Další důvody psát nebudu, protože sebelítost je tak trochu out.

Abych ale všechno uvedla na pravou míru. Děcka mám fakt ráda a rodina se zdá být fajn. Takže je hejtit nebudu. Zatím.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama